Děkujeme všem dárcům
za finanční prostředky pro
občany vytopených srbských
měst Obrenovac a Krupanj.
Bylo vybráno přes 27 000 Kč.
Za ně jsme pořídili
polštáře a přikrývky
pro nejchudší z vyplavených.
Děkujeme i za dar školních brašen.
Zde si můžete prohlédnout foto
z předávní vašich darů.
Ještě jednou díky za vaši štědrost.



Právě připojeni - hostů: 360 

DOPORUČENÉ KNIHY

Alexander DORIN

SREBRENICA





Právě (19.12.2013) vyšla výborná kniha.

Alexander Dorin, Švýcar s jihoslovanskými kořeny, odhaluje snad největší mediální a politický podvod, který byl na nás dosud spáchán. Českému čtenáři přináší mnoho otřesných faktů a dosud chybějících informací. Kniha zároveň nepřímo ukazuje na hanebnou úroveň české mediální scény. Její čtení nedoporučujeme zarytým pravdoláskařům. Mohla by u nich vyvolat silnou depresi či infarkt.

Po přečtení se budete na svět dívat docela jinak.

Cena: 330 Kč + poštovné+balné



Objednávky na:

http://www.amabilis.cz/botanika/eshop/0/0/5/125-SREBRENICA




DOPORUČENÁ KNIHA:



Prof. Dr. Rajko Doleček

Necenzurované obrazy II.





Kniha plná faktů z nedávné historie Evropy, jejichž zveřejnění se mnohým mocným dnešního světa nelíbí. Ukazuje na pravé viníky posledních balkánských válek a krvavého rozpadu Jugoslávie. Čtení této knížky vás nenechá lhostejnými.




  • Kosovo
  • Kosovo
  • Kosovo
  • Kosovo
Američané hledají pravdu (1): Nové počítání obětí Email

Úterý, 2.srpna 2011
Nedávno vyšla v Americe kniha "Masakr ve Srebrenici: důkazy, kontext, politika". Vydala ji Skupina pro vyšetřování událostí ve Srebrenici (Srebrenica Research Group), ve které znalci a svědci v rozjitřené Bosně znovu otevírají nejvíce si protiřečící popisy událostí doprovázející rozpad Jugoslávie.

Od zjištění, že rozsah obětí ve Srebrenici a jejím okolí z července 1995 byl v médiích hlavního proudu a v oficiálních zprávách vládních i nevládních organizací uveden chybně, autoři studie Philip Corwin, Edward Herman, George Bogdanič, Tim Fenton, Jonathan Rooper, George Samuel, Michael Mandel a Philip Hammond v deseti kapitolách došli k tomuto závěru: tvrzení, že údajně asi 8.000 muslimských mužů a chlapců bylo popraveno během jednoho týdne a že masakr ve Srebrenici byl "nejhorším masakrem, ke kterému došlo v Evropě po druhé světové válce", nemá žádnou oporu v dostupných důkazech a je ve skutečnosti politickou konstrukcí.

Zatímco kniha ihned po svém zveřejnění šokovala politické a mediální kruhy nejen v Americe, ale v celém mezinárodním tzv. společenství zúčastněném v rozpadu Jugoslávie, v Srbsku zatím zůstává bez odezvy, přesto se konečně podařilo zlomit 16 let starý mýtus o Srebrenici jako symbolu zla, a především srbského zla.

Byli by blázni, kdyby neměli strach

Philip Corwin, který pracoval 27 roků v Organizaci spojených národů, byl během jugoslávské občanské války koordinátorem mise OSN v Bosně a Hercegovině a nejvyšším politickým činitelem této světové organizace v Sarajevu. V předmluvě zdůrazňuje, že v knize je dokumentována analýza srebrenické tragédie a utrpení všech konstitutivních národů bývalé Jugoslávie.

"V letech po pádu Srebrenice se jméno tohoto města stalo synonymem pro obvinění z genocidy spáchané Srby. Byly napsány knihy, sestavovány zprávy a rozhlasová a televizní vysílání naplnily "důkazy" o tomto zločinu proti lidskosti. Rada bezpečnosti OSN dala dohromady Mezinárodní tribunál v Haagu (ICTY), aby "dokázal" tento rozsudek dříve než soud začal. Bez nadsázky by se dalo říct, že někteří novináři a ambiciózní politici dělali kariéru jako propagátoři těchto obvinění.

Je nepochybné, že ve Srebrenici a v dalších válečných zónách docházelo k zabíjení civilistů. Ti, kteří spáchali tyto vraždy, si zaslouží být obžalováni a odsouzeni. Byl to odporný zločin bez ohledu na to, zda byli zabiti tři, třicet nebo tři sta nevinných civilistů. Stejně tak je jisté, že skutečnosti, uvedené v této knize, poskytují přesvědčivé argumenty, že počet 8.000 zabitých, kterým se nejčastěji manipuluje v rámci mezinárodního společenství, je číslo neudržitelně přehnané.

Přesné číslo je blíž k osmi stovkám. Skutečnost, že počet byl tak zdeformován, je znepokojující tím, že případ byl zpolitizován. Daleko víc šokuje smrt 8000, než smrt 800 lidí.
V knize jsou uvedeny důkazy, že během válek v bývalé Jugoslávii tisíce Srbů bylo masakrováno, deportováno, mučeno, znásilněno a ponižováno. Mezinárodní společenství nemělo za vhodné zveřejnit tyto hrůzy s takovým zápalem, s jakým to dělalo, když se jednalo o Srebrenici. Tato jednoduchá poznámka neospravedlňuje to, co se stalo ve Srebrenici, ale představuje kousek skládačky, která vysvětluje hněv, s jakým Srbové zaútočili na Srebrenici.

Například v květnu 1995, jen dva měsíce před pádem Srebrenice, obsadila chorvatská armáda západní Slavonii a vyhnal 90 procent srbského obyvatelstva. Srbové v západní Slavonii žil stovky let. Mezinárodní společenství k tomuto vyhánění neřeklo nic. Ve skutečnosti tleskali chorvatské akci, jako by si srbští civilisté zasloužili, co se jim stalo.

Masakrování Chorvatů nebo Bosňáků nebo kosovských Albánců, to byla genocida. Masakrování Srbů bylo považováno za vhodnou odplatu. Je zřejmé, že mezinárodní společenství se nedomnívalo, že by se měl postavit pomník zmasakrovaným Srbům. Místo toho vydalo příkaz k zatčení srbských vůdců. To, co se stalo ve Srebrenici, nebyl velký masakr ale série krvavých útoků a protiútoků, která trvala tři roky a dosáhla vyvrcholení v roce 1995, říká Corwin.
"A počet muslimů zabitých v poslední bitvě o Srebrenici, řekl Jonathan Rooper, bývalý reportér BBC, počítá se ve stovkách spíše než tisících. Navíc, počet muslimů zabitých pravděpodobně nebyl větší, než byl počet zabitých Srbů ve Srebrenici a jejím okolí v předcházejících letech, kdy je pobil Naser Orić a jeho zdivočelé bandy. "

Události ve Srebrenici obecně se nemusely odehrát, kdyby nebylo násilného rozbití Jugoslávie, proti vůli 45 procent jejích obyvatel – tedy Srbů. Corwin si myslí, že kdyby se poskytla větší šance diplomacii a kdyby NATO nemělo ambici proniknout na východ až k hranicím bývalého Sovětského svazu, je možné, že by se po nějaké době Jugoslávie rozpadla v klidu.

"Ale rozhodnutí o rozbití Jugoslávie bylo učiněno ve spěchu, v rámci Jugoslávie si to přála jen menšina, podporovaná mocnými silami zvenčí, v první řadě členskými státy NATO a především znovusjednoceným Německem.“

„Některým národům, jako například Židům a holocaustu, se právem ponechává historická paměť“, říká Corwin.Ale my neumožňujeme srbskému národu vzpomínat na masakry Srbů ve druhé světové válce, spáchané nacisty a jejich bosenskými a chorvatskými sluhy ... Proč by Srbové neměli být podezřívaví a rozzlobení, když jim bylo najednou řečeno, že se z velké části jejich lidí stane menšina v nových zemích, které povedou jejich vrazi z druhé světové války? Zejména proto, že se jich na to nikdo ani nezeptal! Byli by blázni, kdyby neměli strach.

Hledá se obětní beránek

Phillip Corwin poukázal na to, že v dezinformační kampani autoři zprávy o Srebrenici hledali jen to, co chtěli slyšet.

"Například autoři první komplexní zprávy OSN o Srebrenici vydané na podzim roku 1999 a nazvané „Pád Srebrenice", se mne nikdy nedotazovali, i když jsem byl v době obsazení Srebrenice vysoce postavený činitel OSN v Bosně... Moje největší chyba byla, že jsem se odvážila bránit OSN v době, kdy bylo nad ní třeba zlomit hůl. Vedení OSN, které se zoufale snažilo podlézat Americe, aby zabránilo svému úplnému rozpadu, si nemohlo dovolit takový luxus kritizovat jedinou světovou supervelmoc. Amerika, která byla nemohoucí ve Rwandě, na skřipci v Somálsku, frustrovaná v bývalé Jugoslávii, hledala obětního beránka. Existovali i další důležití intelektuálové, kteří byli ignorováni v sérii zpráv, které se vydávaly za "studie" a které obviňovali OSN, že nepoznala "zlo". Ale jednoho dne jejich hlas, náš hlas, musí být vyslyšen, abychom mohli pochopit historii Srebrenice, bývalé Jugoslávie, Evropy a světa. Počátky tohoto nedovyprávěného příběhu, doposud marginalizovaného oficiálními výklady, se nacházejí v této zprávě", uzavírá ve své předmluvě k Phillip Corwin.

Osobní důvod
Phillip Corwin vzpomíná na 11. červenec 1995, na den pádu Srebrenice, jako na den, kdy se jej pokusil zabít odstřelovač, když z návštěvy úředníků OSN v Honrím Vakufu se vracel do Sarajeva. Jel ve vozidle OSN a právě přejížděli horu Igman. Přežili jen díky dovednosti řidiče Bruna Schobera. "Věděli jsme, že ozbrojenci, kteří na nás stříleli, byli na území ovládaném bosenskou vládou a že věděli, kdo jsme - podle dráhy střel a podle toho, že jsme se chvíli před tím identifikovali na kontrolním stanovišti bosenské armády. V té době jsem tento incident nehlásil, protože jsem věděl, že by ho bosenská vláda popřela. OSN by protestovala kvůli nedostatku důvěryhodnosti u bosenské vlády, která na OSN hleděla jeho na nepřítele", říká Corwin.

Lži od začátku
Jednou z velkých lží, kterou jsme slyšeli během válek v bývalé Jugoslávii bylo, že NATO muselo zasáhnout, protože hrozilo nebezpečí rozšíření konfliktu, říká Phillip Corwin a vysvětluje: "Ale žádná skupina v rámci Jugoslávie neměla ambice směřující ven mimo území Jugoslávie, byli to osoby zvenčí, které měly ambice uvnitř. "

Pramen: http://www.vesti-online.com/Vesti/Ex-YU/152956/Amerikanci-traze-istinu-1-Novo-brojanje-zrtava-

Překlad: V.D.